Ideál krásy
Podle Cimrmana má krásná žena útlý pas, okrouhlý bok a ňadra dmoucí. Podle módních časopisů jsou ideálem štíhlé a vysoké, a někteří zase dávají přednost holkám, takzvaně "krev a mlíko".
Krása je strašně subjektivní a každá žena většinou chce to, co nemá. Přitom nejde o to, že je některá moc malá, moc hubená nebo moc tlustá. Prostě se jen narodila do jiné doby, protože ideál krásy, tedy té fyzické, se neustále mění. A začneme už od pravěku.
Za krásnou byla považována žena s kyprými tvary, což dokazuje i soška Věstonické venuše. Dnes bychom takový vzhled možná považovali za nezdravě obtloustlý. Realita však byla jiná – nedostatek jídla a velká fyzická námaha. Pravěké ženy se tak podobaly dnešnímu modernímu vzhledu atraktivní ženy, ale tehdy to nikomu zřejmě tak nepřipadalo.
Když se řekne starověký Egypt, většině lidí se vybaví Kleopatra jako největší kráska. Ta údajně nebyla moc krásná, ale měla úzká ramena a dlouhý krk, což bylo tehdy považováno za ideál.
V antickém Řecku se zase upřednostňovaly ženy bujných křivek. Takže záleží nejen na tom, do jaké doby se narodíte, ale i na jaké části zeměkoule.
Ve středověku se na ženy bral jen malý zřetel, takže není moc jasné, jaké byly ideály krásy. Můžeme to jen odhadovat z obrazů světic, kde ženy měly esovitou páteř a učily se chodit prohnuté. A čím větší měly chodidla, tím byly považovány za elegantnější.
Pak přišlo baroko – bujné poprsí, velké výstřihy a bledá pleť. A pak se objevila princezna Sisi a s ní extrémně úzký pas a korzety, ve kterých ženy často omdlévaly, jak moc je měly utažené.
Nakrátko se pak objevila Marilyn Monroe, která rozhodně neměla míry 90-60-90, ale brzy po ní přišla modelka Twiggy a s ní velikost XXS a šlo to už úplně do kopru. Tedy jak podle koho.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK