Svatý Václav
.jpg)
Zjednodušeně řečeno, státnost slavíme v den nejznámější vraždy, která se kdy odehrála. Vrátíme se do roku 935, kdy Václav, kterému bylo 28 let, vládl české zemi, a některé prameny uvádí, že až příliš benevolentně a s velkou slušností.
Jeho bratr Boleslav, kterému bylo v té době 20, na to měl stejný názor, chtěl vládnout jinak, a tak začal přemýšlet, jak se Václava zbavit. Jediná možnost byla vražda, a tak ho pozval na večeři. V Boleslavi to Václav přežil, protože on i jeho družina údajně něco tušili.
Boleslav ale věděl, že každé ráno chodí do kostela, a tak si na něj počkal. Sám ho ale zabít nedokázal. K tomu mu pomohli jeho spiklenci. Stejný osud pak potkal jeho družinu, v Praze i jeho příznivce, a to včetně dětí. O tři roky později Boleslava dohnalo svědomí a nechal Václavovy ostatky převézt na Pražský hrad. Položil tak základy jeho svatořečení i svatováclavské legendě.
Národního patrona najdete na Václavském náměstí v Praze, na dvacetikoruně i na známkách, ale o jeho životě se ví málo. Byl velmi vzdělaný a vychovávala ho jeho babička Ludmila, kterou nechala zavraždit zase jeho matka.
K dni Václavovy smrti a svatořečení, tedy k dnešku, se pojí tradice, jako je svatováclavská pouť. Jedná se o nejstarší tradici u nás, která byla sice během komunistického režimu zpřetrhána, ale později opět obnovena.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK
.jpeg)
.jpeg)
.jpeg)