Historie zubařiny

9. 6. 2024

Bohužel zubní kazy jsou tu s námi už od počátku lidstva. Zubní protézy nebo můstky se celkem běžně vyráběly už 700 let před naším letopočtem. Používaly se náhradní zuby ze zvířat. Můžete si zkusit představit, jaké byste si třeba vybrali, jestli lva, kočku nebo snad medvěda?

Právě zvířecí zuby se zapouštěly do zlatých držáků, ale zase bohužel, nebo možná bohudík, se dávaly jen tam, kde nebyly vidět. Jiná varianta tenkrát byla, že se falešné zuby dělaly ze slonoviny a upevňovaly se zlatými drátky.

Nutno podotknout, že takové trhání zubů bylo ve starověku velmi bolestivé. Až traumatizující. Hippokratés na to napsal knížku, respektive o vhodných kleštích. A o takzvaných zubních červech se psalo ještě dříve v tom smyslu, že se objevovaly příručky pro zaříkávače, kteří vás toho mohli zbavit. Třeba vykuřováním kadidlem. To jen takový tip, pokud se vám nechce k zubaři. No a když už zub zachránit nešlo, protože tohle jaksi fungovat ani nemohlo, přišla na řadu náhrada úplná.

O porcelánové zuby, které znaly až v 18. století, měla zájem hlavně šlechta. Ta jediná na ně taky měla. Patentovat si je nechal jeden pařížský dentista. Jiný, amerického původu, se toho chytl a o něco vylepšil, takže se začaly vyrábět sériově. V továrnách. To se psal rok 1822. Od té doby se naštěstí stomatology posouvá mílovými kroky.

Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK