Táborové písně
Jen si to představte. Je večer, oheň plápolá, opékáte špekáček a najednou někdo prohlásí, že sebou vzal kytaru. „Ježišmarja, jak já bych jela k táboráku, “ říkáte si, „kor když víkend je zatím v nedohlednu.“
U stánků na levnou krásu,
postávaj a smějou se času, s cigaretou a s holkou, co nemá kam jít.Ať si říká, kdo chce, co chce, zazpívat si "Stánky" k tomu prostě patří. I když u této písničky to zrovna není ten případ, většina z nich tak zlidověla, že si sice pamatujeme text, ale už nevíme, od koho jsou.
Málokdo by řekl, že zrovna tato píseň byla dokonce součástí operety "Trampské milování" a uznávaný český skladatel Eduard Ingriš ji napsal na své chatě ve Svatojánských proudech. Roku 1944 byl ale zatčen gestapem a hned po válce emigroval. Jeho hudba byla dokonce nominována na Oscara, spolupracoval s Hemingwayem a plavil se po oceánech. Domů se už ale vrátit nestihl. Pohřben je ovšem v rodných Zlonicích na Kladensku.
Pod tou skálou, kde proud řeky syčí
A kde ční červený kamení Žije ten, co mi jen srdce ničí Koho já ráda mám k zblázněníTuhle určitě taky znáte, "Červená řeka." Původně americká lidová píseň, která dobyla naše hitparády před více než 50 lety. O původu této písně se toho moc neví, hlásí se k němu Texas i Kanada. Ovšem celosvětový hit se z ní stal až v roce 1929, kdy se objevila na filmovém plátně. Zároveň se o ní také mluví jako o písni, která Helenu Vondráčkovou proslavila.
A na další táborové písně se podíváme zase příště.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK