Staroměstský orloj
„Hodiny nikdy neviděly hodiny," říká si zběhlý Pražák při své klasicky uspěchané cestě přes centrum. No jo, pražský orloj zkrátka turisty fascinuje, a přímo Staroměstskou radnici, jejíž je orloj nejstarší součástí, loni navštívilo 700 000 lidí. Nejvíc vždy v prosinci.
Je to dokonce nejstarší stále fungující orloj na celém světě. Figurky ale nebyly součástí odjakživa, přibyly skoro až o dvě staletí později a dnes jsou z lipového dřeva, které tehdy lidé posílali z celé republiky. Autorovi středověkých astronomických hodin se práce v roce 1410 velmi vyplatila – tehdy za ni dostal 3 000 grošů v hotovosti, což byla pořádná částka, pravidelný roční plat, a ještě k tomu i byt.
Každý orloj zná, ale skoro nikdo ho nechápe. Původně měly hodiny sloužit k zobrazování těles na obloze. Přesný čas nebylo dříve nutné úplně znát, postupně ale přibyly ciferníky i na minuty. Kalendářní ciferník ale dodnes neumí ukazovat letní čas.
No a to bychom nebyli my, kdyby se nenašla nějaká ta pověst. Celkem se jich k orloji vztahuje sedm. Ta nejznámější je o úplně jiném autorovi, kterého se po tom, co orloj dokončil, tehdejší radní chtěli zbavit – právě proto, aby orloj zůstal unikátní a nikde jinde ho neměli.
Pověst říká, že jednou v noci za ním vtrhla skupinka lidí, která ho pomocí rozžhaveného kusu železa nechala oslepit. Mistrův tehdejší pomocník ho pak do srdce hodin odvedl a hodinář orloj zastavil. No a trvalo to skoro 100 let, než ho někdo opět dokázal zprovoznit.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK