Marie Curie-Skłodowská

7. 11. 2024

Představte si, že žijete v roce 1867, chcete studovat, ale nemáte moc peněz. A co víc – jste žena. Což v té době bylo, co se týče studií, trochu nezvyklé. Příběh Marie Curie-Skłodowské je jako z románu. Její rodiče patřili mezi chudou nižší šlechtu a jako učitelé své znalosti maximálně předávali svým dětem.

Marie tak už jako čtyřleté dítě sama četla. Zatímco její spolužáci se studiem končili, ona ve svých čtyřiadvaceti letech sehnala peníze na to, aby mohla odjet na slavnou pařížskou univerzitu Sorbonnu. Studovala obory fyzika a chemie, které ji nadchly, a to i přesto, že kvůli nedostatku peněz žila v pronajatém pokoji bez topení a teplé vody. Údajně, když mrzlo, musela v umyvadle prosekávat led.

Když dostudovala, vdala se. Francouzi na ni stále pohlíželi jako na cizinku a navíc "pouhou" ženu, kvůli čemuž ani nemohla mluvit na přednáškách. O to víc byli překvapeni, když později získala Nobelovu cenu jako první žena v historii.

Vypadalo to na lepší časy, ale opak byl pravdou. Její manžel zemřel a ona zůstala sama se dvěma dětmi. Svůj výzkum spojený s radioaktivitou nikdy nenechala patentovat, aby byl přístupný i dalším vědcům. Tím pádem z něj neměla žádné peníze, a možná už tušíte, že tento příběh nebude mít dobrý konec.

Jsem ale ráda, že mohu říci opak – nakonec jí univerzita pomohla. Dala jí vedení katedry po jejím manželovi a udělila jí profesuru jako první ženě za dlouhých 700 let. Přišla druhá Nobelovka a po první světové válce, kdy zřídila mobilní rentgenové stanice a zachraňovala životy, se stala skutečnou celebritou.

Ovšem roky vystavování zhoubnému záření, o jehož nebezpečí se tehdy ještě nevědělo, si vyžádaly svou daň. Začaly se u ní objevovat zdravotní problémy, kterým nakonec podlehla.

Její poznámky, kromě toho, že jsou dodnes považovány za naprosto revoluční, jsou navíc natolik kontaminované, že je možné je prohlížet jen v ochranném oblečení.

Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK