Kupónová privatizace
Milé děti, tedy vy, co jste se narodily po roce 1994 jako já, zkuste se zeptat svých rodičů nebo prarodičů, jestli během kuponové privatizace náhodou něco nenakoupili do své oranžové knížečky. Jen tak pro sychr, jestli z vás náhodou nejsou druzí Rockefellerové.
Pak by vás už nemuselo trápit, jestli vůbec dostanete hypotéku a jestli nebude lepší místo dvou dětí mít jen jedno, případně to druhé prodat.
Dodnes totiž údajně existují stovky zapomenutých účtů s cennými papíry. Účast tenkrát byla obrovská. Privatizace probíhala ve dvou vlnách v roce 1992 a pak 1993, kdy se té první zúčastnilo skoro šest milionů lidí. V té druhé to bylo ještě o něco víc. Zprivatizován pak byl majetek v hodnotě skoro 370 miliard korun.
No a dodnes existuje několik lidí, kteří mají malý poklad někde v šuplíku v obýváku. Ne, tam jsem hledala.
Tenkrát to vyvolalo doslova nákupní horečku. Svůj úspěch během kuponové privatizace rozjeli třeba Petr Kellner nebo Radovan Vítek. Když jsem se dočetla, že Vítek vlastní firmu, která má 12 000 nájemních bytů, musela jsem si dát skleničku a pak teprve hledat další informace.
Součástí byly ale také nějaké ty nekalosti. Nevalně se vzpomíná třeba na harvardské fondy Viktora Koženého, který od lidí získal asi milion kupónových knížek pod slibem vysokých zisků a zmizel ze země. Dnes žije na Bahamách.
Každopádně tohle téma ještě někdy doprobereme a já jdu zase hledat. Názory na tuhle velkou akci se různí. Jedni si ji pochvalují jako unikátní projekt, druzí ji zase označují za podvod století.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK.