DOMOVNÍ ZNAMENÍ

20. 7. 2024

Když jdeme po ulici, většinou koukáme do výloh, po lidech, autech... Prostě na to, co se děje kolem. Kdybychom ale občas zvedli hlavu o něco výš, neunikla by nám často zajímavá architektura domů, zvlášť ve starých částech měst, a také nejrůznější symboly.

Dříve, když ještě skoro nikdo neuměl číst a psát, nemohly se domy číslovat ani uvádět jména, kde kdo bydlí. No a právě tady vznikla domovní znamení.

Takže než Marie Terezie roku 1770 zavedla povinné číslování, sloužily k orientaci právě nejrůznější symboly. Mohlo jít třeba o řemeslo. Dnes vidíte plastovou ceduli s názvem, kontaktem a kolikrát i nabídkou. V minulosti byste ale našli třeba preclík, kterým se značily pekařství.

Hned po nich byli nejdůležitější řezníci, ti zase měli ve znaku na domě českého lva, který držel v pacce sekyrku. No a pivovarníci zase měli dřevěnou lopatu, krejčí nůžky, tesaři sekeru a zlatníci pohár.

Ovšem pokud jste žádné řemeslo neuměli, mohli jste si na dům nechat udělat třeba strom. Velmi časté bylo také jablko, hruška, lilie nebo růže, ale i třeba něco méně tradičního. Co byste asi v 15. století nečekali a sice meloun. Ze zlata byste jej dodnes našli v pražské Michelské ulici. V Brně se zase hojně vyskytovala na domech zvířata, často byli kohouti, medvědi nebo raci.

Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK