Den střelného prachu

5. 11. 2024

Člověk už od pravěku tak nějak tušil, že může narazit na něco nebo někoho nebezpečnějšího, než je on sám. Bylo tedy logické, že si pro jistotu vyrobil něco na obranu. Tak vznikly první zbraně.

V pravěku to byl například opracovaný kámen, který se naostřil a připevnil na klacek, čímž vznikla sekera nebo oštěp. Krátce nato přišel i první luk.

Ve starověku se z oštěpů stala kopí, a především na severu byly velmi oblíbené sekery. V této době bychom už našli i meče a dýky, často nádherně zdobené, které byly nejen funkční, ale i uměleckým dílem. Příkladem je třeba slavný meč Julia Caesara.

Ve středověku pak přišel rozvoj řemesel a zemědělských nástrojů. Právě ve středověku hrály zásadní roli meče – Excalibur krále Artuše, dýka Richarda Lví Srdce. Tehdejší největší inovací byly kuše a katapulty, které umožňovaly boj na dálku.

Mezitím, mezi 7. a 9. stoletím, byl v Číně objeven střelný prach – nejstarší výbušnina na světě, původně určená k zahánění zlých duchů. Stejně jako oheň je i střelný prach dobrým sluhou, ale zlým pánem. V Evropě se od 16. století začaly rozvíjet menší zbraně jako pistole, muškety a pušky. Vzpomeňte třeba na Napoleona. 

Na divokém západě, hlavně během války Severu proti Jihu, se objevily specifické zbraně jako revolvery nebo winchestrovky. Kromě děl se používal i bič, který měl velmi specifické využití. Rok na to pak vznikl dynamit.

Každá světová válka s sebou přinesla nové inovace – tanky, ponorky, chemické zbraně. Pokrok jde stále vpřed, ale naštěstí jsou dnes mnohé z těchto zbraní neaktivní.

Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK