Den humrů
Když si dáte v restauraci humra, pravděpodobně to bude ten, kterého uvařili zaživa. Je to proto, že se v jejich těle nachází škodlivé bakterie a po usmrcení se rychle množí. Takovou úpravou se minimalizují, což je dobrá zpráva pro strávníka, ovšem ne pro humra.
Poslední výzkumy ale ukazují, že zvíře pravděpodobně bolest cítí, přestože se původně myslelo, že ne. Některé země proto tento způsob smrti zakázaly, například Švédsko. Doporučuje se nejprve omráčení korýše.
Majitelka jedné americké restaurace, právě s touto specialitou, se rozhodla pro jiné řešení a zmírňuje utrpení humrů pomocí předchozí marihuanové lázně. Kilo humra vás u nás vyjde asi tak na 1500 korun, což není úplně nejlevnější záležitost. Naši předkové k nim ale měli velmi rezervovaný vztah.
Humři měli pověst mořského hmyzu a až do 19. století šlo o jídlo pro nižší vrstvy. Při osidlování Ameriky byl dokonce zákon, podle kterého se vězňům nesmělo dát toto maso vícekrát než jednou týdně.
Podobně na tom byly třeba i husí játra nebo ústřice. Spisovatel Charles Dickens jednou v knize uvedl, že chudoba a ústřice jdou ruku v ruce, poněvadž to bylo jídlo britských dělníků, a to opět až do 19. století.
Humrem jsme začali a humrem také skončíme, protože kdybyste si ho přece jen chtěli dát, tak ne na Nový rok. Údajně to nosí smůlu.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK