Dřív to byly spíš takový „polo jatka“ než hokej, říká Martin Ručinský

4. 6. 2024

Tentokrát si moderátor Jirka Fröhlich popovídal s legendárním hokejovým útočníkem Martinem Ručinským. Přestože po olympijském zlatě z Nagana získal ještě tři zlaté medaile z mistrovství světa, nic prý nebylo jako Nagano.

 

Čím to je, že to Nagano bylo tak výjimečné?

 

„To já nevím. To spíš otázka na fanoušky, protože ty tomu dali ten šmrnc. Ty lidi tady tenkrát nechodili do práce, otevírali se tady hospody. Nikdo nikam nechodil. Školy se zavíraly a byla jenom olympiáda na kterou všichni koukali. Byla to taková první olympiáda, říkalo se tomu turnaj století. My jsme měli to štěstí, že jsme to vyhráli. Dodnes si to lidi připomínají a je to takový český hokejový milník.“

 

Martin dostal také otázku, jestli to byla fáma nebo skutečnost, že před každým zápasem si v Naganu v šatně pouštěli písničku Michala Davida – Pár přátel stačí mít… a kdo s tím přišel.

 

„To je pravda. Tam šlo o to, že v roce 1998, to byla ještě doba kamenná…měli jsme CD přehrávač. Ale my jsme nikdo neměli žádný cédéčka. A Roman Hamrlík řekl, že mu něco přibalila přítelkyně. Byl to Michal David. Tak jsme ho tam dali. No a to CD hrálo každý den. Při zápasech, tréninzích. První zápas jsme vyhráli a pak z takové té pověrčivosti jsme říkali, že už nic jiného poslouchat nemůžeme.“

 

Martin Ručinský získal tři zlaté z mistrovství světa (1999, 2001, 2005) a taky si přivezl tu úžasnou zlatou z Olympiády v Naganu (1998).

Co se mu dnes vybaví, když se řekne Nagano?

 

„Skvělá parta kluků. Potom se mi vybaví ten náš příjezd sem. Když jsme přiletěli zpátky do Prahy. To moře lidí, co já jsem nikdy v životě pohromadě neviděl, ani když byla sametová revoluce. My jsme se pomalu nemohli z letiště dostat do autobusu. Pak autobusem do centra. A celkově ta naše skvělá parta. Já jsem pak už nikdy v lepším mužstvu nehrál.“

 

Martin sledoval i letošní cestu našich hokejistů za zlatem. A řekl nám, co všechno se v hokeji od Nagana (za těch 26 let) změnilo.

 

„Změnilo se všechno. Změnilo se tempo hry i ty rozhodčí. To je největší rozdíl, protože se v tom Naganu opravdu nic nepískalo. Tam pískali rozhodčí z NHL, takže tam se prostě pískalo podle pravidel NHL a všechno se prakticky pouštělo. Dřív to byly takový polo jatka spíš než hokej. Tak se to ale v té době hrálo a všichni to respektovali.“