Cukrárny, fanoušci a nové kalhoty: Vzpomínky na Karla Gotta s Jitkou Zelenkovou

31. 10. 2024

Naší nedělní návštěvou na Rádiu Blaník byla tentokrát Jitka Zelenová. Čtrnáct let zpívala po boku Karla Gotta, vzpomínali jsme i na tuto éru. Více o rozhovoru si můžete přečíst zde.

Exkluzivně pro náš web Jitka Zelenková vyprávěla, že Karel Gott měl rád sladké a nenechal si ujít příležitost navštívit svou oblíbenou cukrárnu, i když spěchali. 

„Měl rád lidi. Viděl na takovém náměstíčku dlouhou frontu, což dneska si nikdo neumí představit, že byly fronty u řeznictví, že jo? Což je taková zajímavá vzpomínka. Jak viděl tu frontu, tak říkal: „Pojďte zastavit, tady vedle je cukrárna, “ a on měl strašně rád sladké, takže jsme zastavili, přestože už nás tlačil čas. Ty lidi, dámy tam, co čekaly na to maso, samozřejmě říkaly: „Karlíčku, podepište se nám!“ Karel byl šťastný úplně. Podepisoval se a podepisoval. My už říkali: „No, to už se nedá stihnout.“ Jeli jsme na televizní natáčení, do Ústí nad Orlicí, to si pamatuji. No a když se celé frontě dopodepisoval, teprve jsme šli do té cukrárny, kde se koupily větrníky – což opravdu nedoporučuji nosit do auta na tácku. Řídil Slávek Talia, byl to zpěvák, muzikant, a Karel měl nové kožené kalhoty. Seděl vedle Slávka, který měl auto vyčištěné, protože si na to potrpěl, a Karel držel ty větrníky. Já jsem seděla vzadu. Auto se rozjelo, samozřejmě to drclo a větrníky spadly Karlovi do klína. On se pěkně rozkročil, tak, že to spadlo na sedačku, ještě se tak hezky zavrtěl a prohlásil: „No tak, to jsem přesně věděl, už když jsem to kupoval.“ Já na to nikdy nezapomenu.“

 

A Jitka se s námi podělila i o vpomínku na moment, když poprvé vystupovala sólo před diváky, bylo to v druhém díle pořadu „Zpívá Karel Gott“, které se natáčelo v divadélku ve Slaném. 

„No, okamžitě se mi vybaví, jak jsem si jela pro tenhleten text Ve stínu na pláži k Jirkovi Štaidlovi do Jevan. A vybaví se mi to, že jsem přišla do prvního patra té jejich vily a tam seděl Jirka Štaidl, vedle něj seděla Ivana Zelníčková – neboli Ivana Trumpová, v budoucnu – a lakovala si nehty na zeleno. Takže na to já nikdy nezapomenu. Vzala jsem si text, a samozřejmě, bylo mi třiadvacet let, a pamatuju si, že to bylo jedno z prvních pravidelných cyklů koncertů v Divadelku Slané, což byly, tuším, čtvrtletníky, které režíroval Janko Roháč. A absolutně to mám před očima. Já si prostě tu dobu pamatuju, protože to byl, tuším, rok 73, a já jsem čerstvě nastoupila ke Karlu Gottovi a nevěděla jsem, na jak dlouho – protože jsme měli vždycky smlouvu jenom na jedno turné nebo na jedno období.“

Mockrát děkujeme za rozhovor a dalšího hosta přivítáme zase v neděli.