Co dokáže moderátora Petra Slívu překvapit?
Moderátora Petra Slívu máme spojeného s Rádiem Blaník, kde moderuje populární pořady Tajemný rok Rádia Blaník a Zlaté české ručičky. Petr Slíva moderuje již od roku 1997 a v Rádiu Blaník moderuje od roku 2019 a patří tak k nejzkušenějším tvářím rádia.
Letos v červenci jste podnikl dobrodružnou cestu s názvem Obytňákem na sever, o které jste pravidelně informoval posluchače Rádia Blaník i fanoušky na sociálních sítích. Speciálně byl seriál publikován na webu Rádia Blaník. O Vašem cestování zde bylo řečeno vše řečeno a napsáno. Ale jak tyto zápisky z cest vlastně vznikaly? A co jste u nich zažil překvapujícího?
Přes den obvykle nebylo moc čas něco zapisovat a většina reportáží z obytňáku vznikala večer, kdy jsem pátral v paměti a vzpomínal, kde všude jsme byli a jak se to tam jmenovalo, což v případě finských názvů představuje docela velkou výzvu. Často pomohl průvodce a internet, což bylo taky vtipné, protože jsme sice často našli skvělé opuštěné místo někde u jezera, ale jak jsem později zjistil, tak bez signálu. Takže jsem běhal s mobilem a počítačem po kopcích, abych mohl reportáže vůbec poslat. A co jsem při psaní zjistil překvapujícího? Třeba to, že ukládat si všechno do cloudu, nemusí být bez signálu úplně výhra (smích).
První otázka je sice předpokladatelná, ale u čtenářů vítaná. Vaše pořady jsou kontaktní a často s posluchači mluvíte o jejich životních zkušenostech, zážitcích i vzpomínkách. Už jste slyšel hodně příběhů. Řekněte, který vás pobavil, nebo překvapil.
Popravdě z úžasu nevycházím skoro každý den. Za každým člověkem je nějaký příběh a už jenom to, že se o něj chtějí podělit se mnou, je vlastně vyznamenání. Spoustu příběhů si navíc poslechnu mimo éter, často se dozvím i to, co by třeba nikomu jinému dotyčný neřekl, a o to se podělit nemůžu, abych nezklamal jejich důvěru. Vtipné obvykle bývají historky, jak se někdo s někým seznámil, nemohla ho třeba ani vystát a potom si dotyčného vzala a jsou spolu dodnes. Dojemné bývají vyznání lásky třeba po padesáti letech manželství, anebo když, a to se děje hlavně o prázdninách, poslouchá Tajemný rok celá rodina napříč generacemi a zavolají své vzpomínky, v autě jede třeba maminka, syn a babička a každý z nich vidí stejnou událost jinak.
V pořadu Tajemný rok Rádia Blaník posluchači vzpomínají na rok vzniku puštěné písničky. Pamatují si dobře, co v té době dělali? A jaké zážitky nejčastěji jim tu dobu evokují?
Často mě to až překvapí, některým lidem se lépe vybaví to, co dělali před třiceti lety, než to, co dělali včera. Ale já to chápu, spoustu životních událostí má člověk spojených třeba s nějakou písničkou, stačí to propojit: vdávala jsem se, byl jsem na vojně, narodilo se mi dítě…, tohle jsou nejčastější vzpomínky posluchačů. Anebo ty smutné, tam bohužel paměť taky funguje skvěle. Hudební paměť se nejvíce vyvíjí během dospívání a k němu se pojí nejčastější vzpomínky.
Jaké Zlaté české ručičky vás nejvíce zaujaly?
Nemůžu vypíchnout jedny, to bych spoustu dalších asi urazil. Spíš mi hlava nebere, kolik neuvěřitelně šikovných lidí u nás je. Jeden tká šátky, další vyrábí nože a sekyry, parta nadšenců dává dohromady staré vlaky a vrací je na koleje. Šikovný pan Julius Starove, mimochodem autor křišťálové koule, kterou známe z Arabely, ve své sklárně v Nenačovicích drží výrobu skla zuby nehty i přes obrovské náklady. Nositel tradice pan Josef Fidler, který z ničeho přivedl zpět na svět technologii výroby žinylky a jeho služeb využívá i Beata Rajská. A také kováři, řezbáři, klenotníci, hodináři, kteří dědí své řemeslo z generace na generaci… a tak bych mohl pokračovat.
Jakou část Vaší práce máte nejraději, a naopak, co je na moderování náročné? Vstávání do pořadu Dobré ráno Radia Blaník, který začíná v 6 hodin?
Co si budeme povídat, když zazvoní budík ve čtyři ráno, není to zrovna nejpříjemnější část dne, na druhou stranu se na to dá částečně zvyknout a v šest už jsem obvykle svěží jako rybička. Ve chvíli, kdy už je člověk za mikrofonem, nepřemýšlí o tom, jestli je to náročné nebo ne, protože se do deseti nezastavím. Mám raději, když se něco děje a člověk musí být pořád ve střehu.
A co děláte, když tzv. „nemáte náladu“, ale víte, že posluchačům chcete zpříjemnit den?
I to se samozřejmě stává, všichni jsme lidé, máme své nálady, své problémy, které řešíme, ale v tuto chvíli jde o profesionalitu, pilot letadla s ním taky nesekne o zem jenom proto, že nemá den. Ten má teda od nás moderátorů živého vysílání tu výhodu, že se u toho může tvářit, jak chce. Za těch skoro třicet let za mikrofonem jsem se prostě naučil nechávat problémy a nálady před dveřmi studia.