Světový den deštných pralesů
Ne nadarmo se o nich mluvilo jako o plicích planety. Dříve to byl dokonce hlavní zdroj kyslíku, udržovaly rovnováhu mezi kyslíkem a oxidem uhličitým a zpomalovaly nárůst globální teploty. Bejvávalo.
80 % všech světových pralesů je pryč, zbylo jich jen 7 %, jsou vážně ohrožené a navíc se z nich pomalu stávají skutečné plíce, tedy spotřebovávají více kyslíku, než umí vytvořit. Každý ví, že hlavní vinu na špatném stavu těchto lesů nese jejich kácení, kdy o domov přicházejí hlavně zvířata. V těchto lesích žije více než polovina všech druhů na světě, stejně tak i rostlin.
Všichni to ví, že je to problém. Přesto je to bohužel stále aktuální.
No a co nám tedy zbylo? Tím největším je stále Amazonský prales.
Česká republika by se svojí rozlohou do něj vešla skoro sedmdesátkrát, žije tam i pár desítek kmenů, které jsou od okolního světa dobrovolně naprosto izolované a nachází se tam největší národní park na světě.
Své pralesy má i střední Afrika. Našli byste v nich zvířata, která nejsou nikde jinde, stejně tak jako v chilských Andách, ruské Sibiři, Severní Americe nebo pralesy jihovýchodní Asie, zvané jako rajské. Žije v nich ohrožený tygr sumaterský. Je to poslední místo, kde volně žijí orangutani a jsou v nich nejstarší lesy světa.
Své pralesy má ale i Evropa. Ještě před 6000 lety jí pokrývaly celou, tím největším zbytkem dodnes zůstává Bělověžský prales mezi Polskem a Běloruskem.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK