Ludvík XIV.
.jpg)
O králi ludvíkovi XIV. Jsme tady mluvili už několikrát. Tenhle panovník je ale tak, řekněme výstřední, že si jednoznačně zaslouží svůj vlastní podcast.
Králem se stal už ve čtyřech letech. Na tom by nebylo nic neobvyklého, v sedmnáct už ale o sobě mluvil jako o králi slunce a prohlašoval, že “Stát jsem já”. A to už trošku zvláštní je, a to jsme teprve na začátku.
Dost utrácel, jakože vážně. Během jeho vlády byly populární takzvané malé obědy, na kterých se podávaly hlavně ústřice. Miloval večírky, a to velmi bujaré. Nechal si na to postavit sídlo ve Versailles a hemžilo se to tam prostitutkami. No a také se tedy říká, že to místo zapáchalo na sto honů. Latríny prostě nestačily a hosté si chodili odskočit vlastně kamkoliv. Opravdová sláva Versailles ale teprve měla přijít. V téhle době se hojně rozšířili také parfémy, aby to překryly. Navíc se totiž věřilo, že pravidelné koupání je pro tělo škodlivé.
Jestli jste si ale mysleli, že to Ludvíkův osobní život nějak ovlivnilo, tak rozhodně ne. Měl sice jenom jednu ženu, ale také šest oficiálních milenek. No a samozřejmě hodně dětí, některé zdroje mluví až o pětadvaceti. Dospělosti se ale dožilo jen jedno a to nejstarší syn. I toho přežil.
Na trůn po něm pak usedl pravnuk Ludvík IV. A i ten byl dost rozhazovačný, přezdívalo se mu Ludvík Milovaný. Možná vám něco řekne jméno jeho milenky. Madam Pompadour. Měl ale ještě jednu a obě mu kecali do vladařských věcí. A protože ani jedna nerozuměla politice ani ekonomice, nedopadlo to úplně nejlépe.
Nakonec to odnesl jeho vnuk Ludvík XVI., který si vzal Marii Antoinettu a celé to skončilo francouzskou revolucí. A seknutím obou hlav na gilotině. Říká se ale, že slavná věta “Když lid nemá na chleba, ať jí koláče”, nikdy nepadla.
.jpeg)
.jpeg)
.jpeg)