Kolikrát jste dnes řekli ahoj nebo dobrý den?
Pokud bydlíte na vesnici nebo v malém městě, ať už se pohybujete v práci, třeba ve škole nebo v nějaké firmě, je prakticky jakýkoliv váš pohyb spojený s nekončícím zdravením. Přece jen už od dětství nám byla vtloukána tři P: nezapomeň pozdravit, poprosit a poděkovat. Pozdravy jsou nejpoužívanějšími slovy všech konverzací, ale kde se vzaly?
"Ahoj" je starý námořnický pozdrav. Původně "ahoy", které jsme převzali z angličtiny, ovšem dodnes se o správném významu vedou spory. Podle některých se jedná o původní název pro člun, jiní zase myslí, že původně to bylo "a hoy", a "hoy" mělo upoutat vaši pozornost.
Svou teorii mají i křesťané, kteří si to dali do latinského spojení oslavujícího Ježíše. Vodáci se ale pravděpodobně se svým "ahoj" přiklánějí k té první, námořnické teorii.
Italské "čau", takhle se začalo zdravit už v 50. letech minulého století. Jednalo se údajně o určitý vzdor proti komunistickému "Čest práci, soudruhu!" Každopádně, přestože vás za pozdrav "čau" mohl stihnout trest, nakonec se začal tolerovat. Pokud bychom šli do doslovného benátského překladu, jedná se o něco jako "služebníček".
A teď už konečně typicky a původně český "nazdar". Kořeny sahají až do roku 1881, kdy probíhala sbírka na vyhořelé Národní divadlo. Právě kasička, kterou nosili výběrčí, měla na sobě nápis "Na zdar důstojného Národního divadla". A tohle heslo se rozšířilo do všech našich koutů. Pozdrav si oblíbili i sokolové a pojmenování nesli i dobrovolníci československých legií ve Francii.
Tak ahoj, čau, nazdar a mějte pěkný den.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK