Historie novin
Takové noviny si tehdy běžně mohla koupit Marie Terezie nebo Mozart. Stály tenkrát 6 krejcarů a člověk se z nich mohl dozvědět, co se děje třeba na vídeňském dvoře. A protože neexistovaly fotografie, byly události popisovány velmi barvitě.
Před 300 lety jste se tak mohli dočíst o politických událostech, svatbách, kdo zemřel, kdo se narodil, ale také o válkách a popravách. Jenže na konci 18. století uměla číst pouze polovina mužů a pětina žen. Navíc 6 krejcarů bylo hodně – za tuto částku jste si mohli koupit slepici, a byla to dokonce týdenní výplata pro tovaryše.
Takže žádný zlatý důl to nebyl. V roce 1722 se prodaly jen dva výtisky, a tak se na chvíli jejich vydávání pozastavilo. Ani po obnovení nepřišel úspěch – bylo jen 9 předplatitelů, ale potřebovali jich aspoň 50.
Zpravodajství fungovalo už od středověku. Tehdy si panovníci pravidelně posílali soukromé dopisy, kde byly i informace, které se mohly dál prodávat, a tak vznikly ručně psané noviny, které se udržely až do vynálezu knihtisku.
No a jak je to dnes? Jak se vy v dnešní moderní době dozvídáte, co se kde děje? Historie má jednu věc společnou – vždycky se najde nějaká sousedka nebo kamarád, který vám nad džbánkem piva prozradí to nejaktuálnější z dědiny.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK