Den, kdy zemřela Edith Piaf
Není snad nikdo, kdo by písničku "Non, je ne regrette rien" z roku 1956 neznal. Málokdo ale ví, že ji zpěvačka Édith Piaf vůbec nechtěla. Skladatel, který ji pro ni napsal, ji zastihl zrovna v období, kdy jí bylo 45 let a vypadala jako troska.
Měla velké deprese, byla zničená alkoholem, morfiem, nešťastnými láskami a také nemocemi. Charles Dumont se ale nevzdal ani poté, co ho několikrát odmítla. Nakonec byla nadšená už po pár taktech. Skladatel musel hrát píseň, v překladu „Ničeho nelituji“, několikrát dokola. „Je to přesně to, co cítím. Je to jako moje závěť, “ řekla. A z toho se stal největší hit.
Možná vás zarazilo, co jsem říkala na začátku o alkoholu a dalších problémech, jenže zpěvaččin život by vystačil tak na deset a ještě několik knih. Vyrostla na pařížské ulici, prakticky se narodila na chodníku. Staraly se o ni prostitutky, protože její babička měla nevěstinec.
Do sedmi let neviděla kvůli šedému zákalu, ten se naštěstí podařilo vyléčit. Už od dvanácti let vystupovala s otcem na ulici, kde se přišlo na to, že umí zpívat – a to velmi dobře.
Největší zlom a tragédii v jejím životě představovala smrt dítěte. Ve dvou a půl letech jí zemřela dcera. Později začala zpívat v kabaretu a přišel úspěch. Měla přezdívku „Malý vrabčák“, a to proto, že měřila jen 140 cm.
U těch tragických osudů jsme ale neskončili. Její velká láska zemřela při pádu letadla, a tím se rozjely eskapády s milenci, autonehody a závislost na morfiu. V neposlední řadě alkohol a rakovina jater. Pro bulvár situace snů. A jsme na začátku našeho příběhu – v roce 1963. Tři roky na to zemřela. Na její pohřeb přišlo 100 000 lidí.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK