Den, kdy první Čech dostal Nobelovku
Byl podzim, skoro jako teď, a celý svět čekal na to, kdo dostane nejprestižnější ocenění, jaké mohou vědci, politici, ekonomové, spisovatelé nebo jinak výjimeční lidé dostat – Nobelovu cenu.
Během toho se objevilo jméno Jaroslava Heyrovského, profesora a českého fyzikálního chemika. V té době mu bylo 68 let, ovšem cenu dostal za objev a popis metody, které se říká polarografie. Tomu bylo 31. No a za tu dobu byl věnován asi dvacetkrát a to v nejrůznějších oborech.
Tehdy byla na slavnostní ceremoniál pozvána celá jeho rodina, ovšem komunisté dovolili odjet pouze jeho manželce. Děti zůstaly doma, aby měly jistotu, že se chemik vrátí. Mimochodem, polarografie se používá dodnes. Lékaři tím mohou sledovat některé nemoci, včetně rakoviny.
Druhým a zatím posledním Čechem, který je nositelem Nobelovy ceny, je básník Jaroslav Seifert, a to za literaturu. Komise se tehdy zaměřila na jeho sbírku „Všechny krásy světa“, kterou navrhla Jiřina Šiklová, naše přední socioložka, a dokonce za to byla minulým režimem i stíhána.
Jaroslav Seifert si ale cenu převzít nejel kvůli zdravotním problémům, což se komunistům hodilo. O jeho ceně se v tisku jen tak lehce stručně někde zmínili.
Nobelovy ceny se udělují každý rok už od roku 1901, a to vždy 10. prosince, tedy v den výročí úmrtí Alfreda Nobela, mimo jiné vynálezce dynamitu. Cenu může získat ale jen žijící osobnost, a tak byl svého času jmenován za literaturu třeba Karel Čapek nebo Milan Kundera, který by ji tedy teoreticky mohl stále ještě dostat. A za mír například Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš nebo Václav Havel.
A jen tak na závěr, pro zajímavost, jsou i případy, kdy vítězové cenu odmítli. Stalo se tak celkem dvakrát. Prvním byl francouzský filozof, který odmítal jakékoliv oficiální pocty, a druhým vietnamský generál, který vyjednával o konci vietnamské války. Ten cenu odmítl s tím, že ve Vietnamu žádný mír není, tak není za co přebírat.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK